Kolik stojí kryptoměny?
Nabízí se tedy zásadní otázka: jaká je vlastně hodnota, resp. cena kryptoměn vyjádřená v jiných měnách nebo cenových ekvivalentech, když ji nemám jak věcně určit?
V tom je ten vtip – věcná čili faktická hodnota kryptoměn se limitně blíží nule (čistě technicky za jejich hodnotu můžeme považovat množství energie potřebné k jejich virtuálnímu vytěžení). V případě jejich tržních cen a jejich vývoje pak jde o čistou spekulaci, o psychologickou hru a tak trochu loterii bez pravidel, kde bohatí ještě víc bohatnou a chudí ještě víc ztrácí. Čirá virtualita v přímém přenosu, kde se cena vytváří na základě ničeho, tedy žádného konkrétního aktiva vyjma vlastního algoritmu kryptoměny a dobře zpracované medializace.
K čemu jsou tedy kryptoměny dobré?
Určitě ne ke klasickým investicím, protože nejde o investici, ale o spekulaci. Bohužel neobstojí ani argument, že kryptoměny jsou efektivním nástrojem směny. Nejsou totiž hodnotově stabilní, což opět vychází z absence ukotvení kryptoměny ke konkrétnímu aktivu nebo souboru aktiv. Jenže od peněz jakožto všeobecného cenového ekvivalentu se očekává alespoň jistá míra stability a při vysoké volatilitě, jakou kryptoměny průběžně procházejí, by využití k platebnímu krytí transakcí pravděpodobně selhávalo, respektive bude postupně víc a víc selhávat. Jen si představte, že byste včera koupili chleba za dvacet, dnes za tři a zítra za deset měnových jednotek a za týden by to bylo třicet a za měsíc dvacet – zmatečné pro kupujícího i prodávajícího, kde se dá těžko předvídat nebo plánovat nákupy i prodeje. Díky nízké míře stability také kryptoměny těžko využijete jako uchovatele hodnoty.
Měna pro hraní
V době dlouhodobé prosperity a růstu jsou však kryptoměny novou příležitostí, jak se pobavit, jak si zahrát. “Chléb a hry” – jíst, co máme, tak ještě nějakou tu zábavu. A díky čemu se kryptoměny těší takové oblibě a pozornosti? Chamtivost a strach ve spojení s výtečným zpracováním propagace na všech úrovních dokážou divy. Pamatujete na “Jistotu desetinásobku” (případ Harvardských kapitálových fondů Viktora Koženého z 90. let minulého století)? Tenkrát se u nás řada lidí nechala utáhnout na “vařenou nudli”, že získají v zásadě obratem desetinásobek vložené částky, a to díky své chamtivosti (získat, co nejvíc) a strachu (že přijdu o to, co neměli). A přitom stačilo použít selský rozum, dobře investovat a počkat, až přijde klidně i víc, než “jen” desetinásobek. S kryptoměnami je to podobné – chceme získat co nejvíc a co nejrychleji (chamtivost) na základě něčeho, o čem tušíme (a v hloubi sebe víme), že není věcně ukotveno a je virtuální, což živí náš strach, že to někdo pojmenuje a celý systém kryptoměn se zbortí.
